POLENLAGER ODERBERG (Bohumín)

Ing. Jiří Král

publikováno ve zpravodaji Syrena č. 141/2004

Polenlagry byly specielní lágry pro polské zemědělce zbavené půdy. Polští občané, vlastníci půdy, byli do nich posíláni kompletně i s rodinami, aby se tak uvolnilo místo pro Němce z  Pobaltí, Volyně a Rumunska. Hlavní úlohu zde hrál Úřad pro rasově politické záležitosti při NSDAP. Realizátorem myšlenky pak byla Volksdeutsche Mittelstelle - ideologická základna složek SS. Instituce se zúčastnila politické diverze v předválečném Polsku a Československu.V jejich řadách bylo dost Němců i z Bohumína. Po okupaci Těšínska Německem (po 1.9.1939) byly tyto tábory pro polské občany hlavně mimo území Těšínska, teprve později byly zakládány i na Těšínsku. V roce 1942 byly zakládány na Horním Slezsku speciální tábory pro polskou inteligenci, pro jejich rodiny a pro rodinné příslušníky vězňů z koncentračních táborů.

Na území Československa byly Polenlágry v Dolním Benešově, v Bohumíně, ve Fryštátě a v Petrovicích (u Bohumína). Na celém území Horního Slezska pak byla celá hustá síť těchto táborů. Polenláger Bohumín vznikl mezi 15.-20 červnem 1942. Byly v něm umístěny celé rodiny Poláků z okresů Těšín, Żywiec a Wadowice. Zvlášť postiženy zde byly rodiny z Wisły. Těm zabavili jmění ve prospěch Němců osídlovaných zde z Bukoviny. Tábor měl číslo 32 a byl umístěn v hospodářských zámeckých budovách hraběte Larische-Mönnicha a na území dřívějších kasáren. Vězni pracovali na poli a v různých průmyslových podnicích.

Z 11. na 12.srpna 1943 byla v Dąbrowském revíru připravena razie pod názvem Aktion Oderberg. Z Bohumína bylo vyvezeno do tábora v Potulicích na Pomoří 139 dětí. Děti odebrali rodičům, kteří skončili v koncentračních táborech. Kapacita tábora v Bohumíně a celkový počet vězněných není znám. Není známo ani jméno velitele tábora. Z německých hlídačů a četníků zde působili například Max Gayer (5.10.1893), Robert Grabowski (7.11.1908), Wilhelm Juppe (22.8. 1893), Johan Kanziora (13.10.1895), Josef Kluge (10.1.1899), Bruno Konieczny (7.1.1902), Peter Kutyna (29.9.1905), Franz Morcinek (18.10.1893), Peter Mosko (4.12.1908) a Kurt Zichlarz (20.1.1887). Za tábor zodpovídala Volksdeutsche Mittelstelle jako pověřenkyně Říšského vedení SS.

Tábor v Bohumíně se udržel až do počátku r.1945. Byli zde převezeni i vězňové z obdobných táborů ze Siemianowic, Kochłowic a Gorzyczek. K rozpuštění tábora došlo až těsně před příchodem Rudé armády do Bohumína.Táborový strážní oddíl se před příchodem Rusů pochopitelně rozprchl.

Na vězních byl vyžadován dobrý pracovní výkon, ale strava zde byla špatná. Jídelní lístek byl velmi jednoduchý. K obědu byla většinou tuřínová polévka zahuštěná moukou nebo jalová kroupová polévka. K večeři totéž. Brambory byly jen v sobotu a neděli. V neděli pak navíc lžíce marmelády. O něco lépe na tom byli ti, co pracovali u sedláků a řemeslníků, záleželo ale na tom, zda tito „zaměstnavatelé“ byli alespoň trochu lidštější. Na ubytovnách byly dřevěné pryčny se slámou. Oblečení bylo velice nuzné. Na spaní se fasovaly tenké přikrývky. Všechny cennosti a peníze museli příchozí odevzdat. Špatné hygienické podmínky byly příčinou nemocí a úmrtí hlavně dětí. Pohromou pro internované v táboře pak byly štěnice.

Čas od času byly osoby práce neschopné vybírány při selekci a odesílány do tábora v Zawiściu. Jejich další osud nikdo nezná i když se dá logicky předpokládat. Hlídači a dozorci zacházeli s internovanými velice tvrdě. Internovaným bylo dáváno najevo, že jsou příslušníky „nižší rasy“.

Dnes je u oplocení vojenských kasáren pamětní deska se jmény 104 osob polské národnosti, které zde zahynuly. Pomníček s deskou byl odhalen 4.11.1973. Text na desce je v češtině a polštině. O místo se stará místní skupina PZKO občanů polské národnosti. Informace jsou z publikace „Bohumín, studie a materiály k dějinám a výstavbě města“. Autoři Andělín Grobelný a Bohumil Čepelák, vydání PROFIL 1976 Ostrava.

Zachovalá dobová dopisnice s razítkem POLENLAGER. Přes známku 6 fen. je otisk expedičního razítka dvoukruhového ODERBERG (OBERSCHLES.) s da-tem na můstku O4.6.43.-12. Odesilatel je Bednarkiewicz Józef, Oderberg O/S Polenlager 32, Blok 2, Sala 2, Stuba 4. Zásilka je adresována na Bednarkiewicz Stanisław, gmina Niedzino (nebo Miedzino), wieś Mokwa, Blachownia.

O těchto lágrech existuje i polská literatura, kterou se nám nepodařilo zajistit. Jedná se o publikaci: „Niemieckie obozy dla Polaków na Śląsku w czasie II.Wojny Światowej POLENLAGER“, autor Roman Hrabar, vydání v Katowicích, o lágru v Bohumíně se píše na str.58-59.

Podle dostupných informací byl písemný styk internovaných zakázán. Tomu ale odporuje zde publikovaná dopisnice s natištěným razítkem POLENLAGER z června 1943. Má někdo prosím z našich čtenářů něco podobného? Ozvěte se. Je možné, že se zachovalo něco i z podobného tábora ve Fryštátě, v Dolním Bene-šově nebo v Petrovicích. Někdo může vlastnit podobnou celistvost i z jiného POLENLAGRU na území Slezska nebo Říše.

V pátráních po lágru v Bohumíně nám významně pomohl redaktor Głosu Ludu pan W.OWCZARZY. Zveřejnil v novinách pro polské spoluobčany naši pohlednici. Po zveřejnění se nám dokonce ozval i jeden z bývalých internovaných,více jak 80-letý pán. Telefonicky se domluvil, že sdělí, co o táboře ví a pošle to i písemně. Shodou okolností nám sdělil jeho syn, že otce druhý den odvezli ve vážném stavu do nemocnice. Po tomto se již dotyčný internovaný neozval.

Jménem místní organizace PZKO v Bohumíně-Skřečoni se nám ozval ing. GUŻIUR, který nám poslal k problematice řadu informací včetně seznamu 104 obětí tábora. Lístek zde publikovaný nám poslal z Polska pan W. ŻURAWSKI s dotazem, zda o tomto lágru něco nevíme.

Panu Żurawskému, Owczarzymu a ing. Guziurowi za jejich informace a pomoc v této záležitosti srdečně děkujeme.

Důležité upozornění :

Tento článek či jeho část nesmí být publikován, přetiskován či převáděn do jakékoliv materiální či nemateriální formy bez písemného souhlasu autora

Vaše dotazy či připomínky autorovi tohoto článku můžete zaslat přímo na jeho e-mail